118-0911 – Regionální rozvoj a politika (ROZAPOL)

Předmět se zaměřuje na teorii a praxi přístupů k lokalizačnímu chování a rozhodování, formování prostorových struktur, vývoj těchto prostorových struktur v čase a konečně politiky, které mohou tento vývoj ovlivňovat. Nutno přitom zdůraznit, že tyto kategorie jsou posuzovány primárně z hlediska ekonomického, avšak v určité míře je zohledněna také vazba na sociální a životní prostředí. Zákonitosti lokalizace ekonomických subjektů jsou odvozovány jak na základě analýz lokalizačního chování izolovaných subjektů, tak také ve vazbě na interakce s ostatními subjekty. Lokalizace jednotlivých ekonomických subjektů je přitom základnou pro formování prostorových struktur. Prostorové struktury se sledují nejen z hlediska statického, ale také pokud jde o jejich proměnlivost v čase. Konkrétní přístupy k místnímu a regionálnímu vývoji a rozvoji pak nejčastěji podléhají převažující sociálně-hospodářské doktríně. Tyto přístupy jsou přitom uspokojivě zařaditelné pod čtyři základní územně-rozvojové koncepce: neoklasickou, keynesiánskou, socialistickou a konečně moderní eklektickou. Kromě toho jsou od výše zmíněných přístupů odvozovány základní atributy politik, které mají prostorový vývoj s různou mírou intervencionismu a rozdílnými způsoby ovlivňovat.

Předmět se zaměřuje na teorii a praxi přístupů k lokalizačnímu chování a rozhodování, formování prostorových struktur, vývoj těchto prostorových struktur v čase a konečně politiky, které mohou tento vývoj ovlivňovat. Nutno přitom zdůraznit, že tyto kategorie jsou posuzovány primárně z hlediska ekonomického, avšak v určité míře je zohledněna také vazba na sociální a životní prostředí. Zákonitosti lokalizace ekonomických subjektů jsou odvozovány jak na základě analýz lokalizačního chování izolovaných subjektů, tak také ve vazbě na interakce s ostatními subjekty. Lokalizace jednotlivých ekonomických subjektů je přitom základnou pro formování prostorových struktur. Prostorové struktury se sledují nejen z hlediska statického, ale také pokud jde o jejich proměnlivost v čase. Konkrétní přístupy k místnímu a regionálnímu vývoji a rozvoji pak nejčastěji podléhají převažující sociálně-hospodářské doktríně. Tyto přístupy jsou přitom uspokojivě zařaditelné pod čtyři základní územně-rozvojové koncepce: neoklasickou, keynesiánskou, socialistickou a konečně moderní eklektickou. Kromě toho jsou od výše zmíněných přístupů odvozovány základní atributy politik, které mají prostorový vývoj s různou mírou intervencionismu a rozdílnými způsoby ovlivňovat.

MAIER, G. – TÖDTLING, F. (1997): Regionálna a urbanistická ekonómia – I. díl: Teória lokalizácie a priestorová štruktúra. Bratislava: Elita, ISBN 80-8044-044-1. MAIER, G. – TÖDTLING, F. (1998): Regionálna a urbanistická ekonómia – II. díl: Regionálny rozvoj a regionálna politika. Bratislava: Elita, ISBN 80-8044-049-2. MALINOVSKÝ, J. - SUCHÁČEK, J. (2006): Velký anglicko-český slovník regionálního rozvoje a regionální politiky EU, Ostrava: VŠB – TU Ostrava, ISBN 80-248-1117-0.

BUČEK, M. - REHÁK, Š. - TVRDOŇ, J. (2010): Regionálna ekonómia a politika. Bratislava: lura Edition, s.r.o., ISBN 978-80-8078-362-4.