546-0822 – Ekologické zátěže (EZ)

Porovnání použití dekontaminačních technologií s rozpoznáním nejefektivnější technologie z hlediska odstranění polutantů a ekonomické efektivnosti. Identifikace optimální technologie na základě srovnání použitých technologických postupů v minulosti. Posouzení účinnosti technologie pro vybrané polutanty a stanovení limitů s ohledem na ekonomickou efektivnost a přirozené podmínky prostředí.

Cílem předmětu je získání znalostí z oblasti moderních technologií dekontaminace zaměřených na půdy a podzemní vody. Pochopení principů technologií - termické metody, fyzikálně-chemické metody, biodegradační metody. Analýzy pro nastavení reálných limitů dekontaminace na základě hodnocení účinnosti technologie a celkové zátěže území. Osnova • Ekologická zátěž. Základní pojmy a definice, kriteria pro posuzování znečištění zemin a podzemní vody. Základní fyzikálně-chemické vlastnosti zemin. Určení geochemického pozadí. • Cizorodé látky v zeminách a podzemních vodách. Persistentní organické polutanty (POP) – výskyt, chování, vlastnosti. Základní fyzikálně-chemické vlastnosti rizikových prvků, forma výskytu a schopnost migrace. • Analýza rizik. Vzorkování. Metodika výpočtu. Určení plošného a prostorového rozsahu kontaminace. Posouzení šíření znečištění. Metody průzkumu. • Biologické metody dekontaminace zemin. Obecný princip biologických metod dekontaminace, půdní mikroorganizmy, technologie bioremediace, bioventing. Případové studie: biodegradece fenolů, ropných látek, polyaromatických uhlovodíků. Vliv kompostování a anaerobní digesce na rozklad org. polutantů. • Fyzikálně-chemické metody dekontaminace zemin: pneumatické rozrušování, proplachování zemin, odplynění zemin, solidifikace/stabilizace, chemická oxidace/redukce, katalyzovaný alkalický rozklad nebo dehalogenace, praní zemin, extrakce rozpouštědly, destilace. • Termické metody dekontaminace zemin. Základní energetické parametry.Technologie „In situ“: termicky podporovaná extrakce par z půd, vitrifikace a technologie „Ex situ“: nízkoteplotní termická desorpce, vysokoteplotní termická desorpce, vitrifikace, spalování, pyrolýza, extrakce parou. • Problematika spoluspalování odpadů ve velkých energetických zdrojích. • Posuzování odpadů z těžby na základě produkce AMD - zařazení mezi inertní odpady. Technologie pro minimnalizaci vzniku AMD. • Technologie pro dekontaminace podzemních vod. Stripování, vystřelkování (air sparging), pasivní ochrana – bariéry, vakuová extrakce parou, bioreaktory a biofiltrace, filtrace, ionexy, srážení, UV-oxidace, membránová separace, oxidace. • Technologie pro dekontaminace podzemních vod. Sorpce, Langmuirova a Freundlichova isoterma. • Technologie rekultivace skládek. Rekultivační materiály. Geotechnické zabezpečení skládky, monitorovací systémy, systémy sanace a rekultivace. Možnosti využití rekultivovaných skládek pro výrobu "zeleného uhlí". Znalosti: studenti prokazují teoretické znalosti ve výběru dekontaminačních technologií pro danou matrici a polutant. Dovednosti: absolvováním předmětu studenti získají informace o možnostech použití dekontaminačních technologií, osvojí si metodiku pro výpočet analýzy rizik.

Frankovská J., Slaninka I., Kordík J. (2010): Atlas sanačných metód environmentálnych zaťaží. Štátny geologický ústav Dionýza Štura Bratislava, 1-360. Matějů V. (2006): Kompendium sanačních technologií. ISBN 80-86832-15-5 (280 s.) Raclavská K., Raclavská H., Matýsek D.(2010): Ochrana půd. Učební texty, 2. Vydání. CD ROM. VŠB – TU Ostrava. Metodické pokyny MŽP: Zásady zpracování studie proveditelnosti opatření pro nápravu závadného stavu kontaminovaných lokalit. MŽP ČR, červen 2007. http://sekm.progeo-sys.cz/

http://www.vscht.cz/uchop/CDmartin/1-uvod/uvod.html Provedení průzkumných a analytických prací na vybraných lokalitách a hodnocení rizikových úložišť těžebních odpadů. Metodika prací, ČGS Praha.