222-0978/01 – Urbanismus jako etika a estetika stavby míst a měst (UEE)

Smyslem rozvinutí myšlení v doktorské etapě studia v intencích předmětu urbanismu je také si tyto intence je uvědomovat jako poučený postoj a produktivně vědecky řešit spíše než plánování územní architekturu v technicky a historicky podmíněné rovině obecného zájmu. To si lze podrobněji v urbanismu uvědomit až spolu s hledáním sdílených společenských a tedy i environmentálních hodnot, také hlubším osvojením používání jediného platného – etického profesního postoje architekta jako urbanisty. To je třeba založit jak v oblasti legislativně zobecnitelného přístupu, tak v oblasti technicky i společensky SROZUMITELNÉHO MYŠLENÍ o stavbě míst a měst. Je to URBANISTICKÁ PROTOTEORIE V KRITICKÉM MYŠLENÍ BEZ APRIORNÍHO PLÁNOVAČSTVÍ. Úspěšný doktorand jako absolvent tohoto předmětu by měl být schopen i teoretického urbanistického myšlení jako ten, který díky rozvíjeným základům elementárního a srozumitelného urbanismu nalézá vztah ke sdíleným hodnotám městského budování. Právě to je aktuální uprostřed dnes často nesrozumitelných postupů (zejména v plánovacím urbanismu chápaných nejen coby pouhých pseudobudoucnostních „věšteb“). Cílem předmětu v doktorském studiu, na což nemůže postačovat magisterské studium, je nalézat prvky obecněji platného inovativního zobecnitelného přístupu jak environmentálního tak společensky naléhavého architektonického urbanismu směřujícího jak do svobodnějšího urbanistického tak i do přesnějšího a obecného legislativního a etického myšlení. Nejelementárnější způsob významu absolvování předmětu je PRO VYUŽITÍ V PRAXI; i tam se může odvíjet právě z této urbanistické prototeorie, založené na záměrném zdržením se obvyklých plánovačských mnohomluvných funkcionálních aktivit, dnes zakládaných v urbanismu nejčastěji na převaze názorů a představách o fiktivní budoucí utopické realitě -a/nebo často i na bezobsažných klišé, která jsou proti smyslu vzdělávání architektů. Podle tohoto názoru na předmět URBANISMU JAKO ETIKY A ESTETIKY v souladu s filosofií se do urbanismu proniklé vědecké poznání hodnot nenechá pohltit vlastním předmětem. Dle interiorizace urbanistické hodnoty soustřeďující se kolem fenoménu logické věcné přítomnosti důležitých ohnisek a lokalit je zde možné etické a estetické – uchopitelné čili pochopitelné pojetí nakonec i městského plánování. Tak vše zohledňující nové urbanistické myšlení je vhodné pro naše architektonické za_stavění a tak i městské či krajinné civilizované ochraňování a budování…

ARISTOTELES: Politika. Nakladatelství Petr Rezek, Praha 1998 HEIDEGGER, M.: Konec filosofie a úkol myšlení. Athenaeum Oxford 1985, reprint samizdatového vydání, distributor:Rozmluvy, 15 Broxholm Rd., London LÉVINAS E.: Etika a nekonečno. Oikoymenh, Praha 2009 LÉVINAS E.: Totalita a nekonečno. Oikoymenh, Praha 1997 MONDRIAN, P.: Lidem budoucnosti – studie k neoplasticismu. Triáda, Praha 2002 NORBERG SCHULZ, CH.: Génius loci Odeon, Praha 1994 SCRUTON, R.: Estetické porozumění, Barrister & Principal – studio, Brno 2005 SCRUTON, R.: Průvodce inteligentního člověka po moderní kultuře, Academia Praha 2002 SCHAMA, S. Krajina a paměť. 1 Argo / Dokořán, Praha 2007 STILLER, A., SAPÁK, J., TEMPL, S.: Mähren-Morava, Bauten-stavby, Menschen-lidé, Wege-cesty. Müry Salzmann Verlag, Salzburg – Sien, Austria 2014 VALENA T.: Město a topografie - Evropské město v topografickém kontextu. NTM, Praha 1991 VAN DER LAAN, D.H.: Architektonický prostor. Patnáct naučení o povaze lidského bytí. Archa, Praha 2012 VITRUVIUS. Deset knih o architektuře. Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 2. přeprac. vyd., Nakladatelství Svoboda, Praha 1979 VOPĚNKA, P. Úhelný kámen evropské vzdělanosti a moci. Souborné vydání rozprav s geometrií. Práh, 2000 ZATLOUKAL, P. Příběhy z dlouhého století. Muzeum umění Olomouc a Památkový ústav v Brně, Brno 2002 ZEVI, B. Jak se dívat na architekturu. Československý spisovatel, Praha 1966